—->

dějiny tohoto světa
jsou dějinami nesebevědomých mužů.

plody dospělosti a dokonalosti jsou
přiměřenost a harmonie.

potíž je v tom, že velká většina lidí
má značně deformovaný
vzorec kompatibility.

relativisté vám
zpochybní všechno.
a když nelze jinak,
tak aspoň bagatelizují.
no ano, žádná skutečná
trvalá hodnota v nich není.

osvobození
je jméno té hry.

každá pravda je vždy nakonec lepší, než jakkoli líbivá lež.

proč jenom se lidé stále snaží
přesvědčovat své okolí i sebe,
že jsou někým jiným...

něco říkají,
něco jiného zamýšlejí,
a ještě něco jiného dělají.
a nefunguje to.
jaké překvapení!

stále ještě jsem přesvědčen,
že schopnost mluvit máme spíš proto,
abychom se dorozuměli.

vždy jsem si myslel, že je důležité,
jaký člověk opravdu je,
a podle toho jsem také vždy jednal.
dnes však vidím, že vypadáte tak,
jakou představu si o vás vytvoří druzí.
a zkuste podle toho jednat...

samý afekt,
póza a patos.
kde proboha jste,
zdraví a prostí
lidé?

už žádné nálepkování a škatulkování!
nejsme rovnou takoví, nebo nějací, nebo jiní.
jsme to, co děláme, co říkáme, co cítíme.

model chování,
kdy člověk prahne po tom,
co je mu nedostupné a co nemůže mít,
je od počátku zvrácený.

přestaňme už konečně s výmluvami:
pomlouvat, podvádět, intrikovat
a těšit se z neštěstí druhého,
to není lidská přirozenost!

nesdílím názor,
že se věci dějí náhodně.
proto také na náhodu nesázím.

o úrovni a kvalitě člověka
vypovídá i úroveň a kvalita
jeho životního partnera.

nejsem to já,
kdo na vaše cesty klade překážky
a kdo vám hází kameny pod nohy.
ty cesty už to mají v povaze.

nejsme cílem jeden druhému,
jsme si životním prostředím.

o moc usilují jenom prázdní lidé.
snaží se tím maskovat a vyrovnat
svoji vnitřní nedostatečnost.

drahokam nepřestane být
drahokamem jenom
proto, že jej
dosud nikdo
neobjevil.

vždyť vy tvoříte důkazy. vy sami jste jimi!

nic, co se projevuje jako
elitářství, klientelizmus,
nebo nadřazenost,
nepochází
od boha!

      jenom ti, co boha nepoznají, potřebují pro svůj život tajemství.
    buď za ně označují věci zjevné, nebo si je prostě stále vymýšlejí.
  neboť přece oni znají jejich smysl. bez tajemství jim už nic nezbývá.
tajemství je pro ně bohem.

stále si představuji lidi, jací jsou, jak jednají a jak se projevují.
stále znovu jim fandím – že jsou lepší. uvnitř sebe je pozvedám.
stále znovu a znovu jim přisuzuji čistší úmysly a ryzejší charakter.
než zjistím, že potom je vždy všechno jinak…

ONA            
 přiměřeného mentálního věku
 výškou postavy k mým očím
  netrpí nadváhou, pečuje o své zdraví
  neuvažuje pouze materiálně
   nepitvoří se, je dospělá
   nejeví známky závislosti na elektronických
          komunikačních zařízeních
    její řeč je kultivovaná stejně jako ona
    je pracovitá a jedná zodpovědně
     je čistotná a čistá
     straní dobrému a kráse
     projevuje kladné emoce
      má smysl pro humor
      cítí se doma u mě a já u ní
       má ráda děti
       má ráda sebe
        má ráda mě
        voní

nic nelze skutečně a věrohodně rozpoznat
s tak tragickým nedostatkem
citu pro míru.

člověk má moc být nádhernou bytostí,
ale také docela odporným individuem.

netroufl bych si žádat
ani očekávat od lidí víc,
než dokážu nabídnout sám.

zdaleka ne o všem,
co je
skutečné,
správné
a pravdivé,
je někde napsáno,
že je to
skutečné,
správné
a pravdivé.
to bychom pak byli
společností
nedochůdčat
neschopných života
bez zapsaných norem.

no párují-li se lidé skutečně na základě dojmů,
pak opravdu není divu, v jakém stavu rodina,
vztahy a celá společnost obecně, jsou.

když už tady člověk jednou je,
měl by mít možnost prožít všechno,
co k jeho životu patří.

raději hluboký dojem
z nedokonalého obrazu,
než nudu z dokonalé fotografie.

lidé obyčejně
– a to je vážně smutné –
dávají přednost viditenému
a hmatatelnému náboženství
před bohem.

vtip je v tom, že když vám žena řekne
 „miluju tě“ nebo „mám tě ráda“,
  nemůžete si být vůbec jisti,
   co tím ve skutečnosti chtěla říct.
    A vtipné to není ani trochu…

  nic jako historie neexistuje!
 je to jenom posloupnost obrazů,
kdy ten nový nevratně smaže původní.

po těch letech mi svět
 opravdu připomíná spíš
  jenom parodii na život.
   politikům nejde
    o správu veřejných věcí,
     ženy se snaží být muži,
      ti taky nejednají jako chlapi,
       děti nectí své rodiče
        a nesnaží se být lepší, než oni,
         láska má ráda
          taky akorát sama sebe,
           a k tomu všemu
            všudypřítomná lež
             pořvávající po ulicích a z médií,
              že ona je ta pravda.

     když už víš, jak vypadá krása a jak hřeje přijetí,
    jak přitažlivá je přiměřenost, důstojnost a vznešenost,
   jak půvabná je kultivovanost, jak může ladit harmonie
  a jaký pokoj poskytuje vyrovnanost, a když už víš,
 jakou energií nabíjí voňavá souhra, je opravdu sotva
představitelné milovat někoho, v kom tohle není.

tolikrát jsem slyšel, že člověk k sobě
přitahuje někoho, jako je on sám, a že si
vybírá partnera stejné úrovně.
tak potom, kde jsi, děvče...?

  vnímání -› zájem -› porozumění -› přijetí -› domov...
 tak jasné, jednoduché a snadné!
pokud to je...

když hudba nevytváří prostor,
 pak neumožňuje ani svobodu.
  když v ní není svoboda,
   nemůže v ní být ani život.
    a co s něčím tak – mrtvým…

peníze nejsou zdrojem zla,
hamižnost a zneužívání moci,
jsou jejich projevem.

je úplně byzvýznamné
pídit se po způsobu
nabytí znalosti
a po věrohodnosti;
tak jako tak
je víra věcí
osobního rozhodnutí.
[tak už žádné
„jak to víš?“]

svět práva lpí na viditelných a hmatatelných důkazech. 
spravedlnost je nepotřebuje.

můžeš najít jehlu v kupce sena,
ale ta jehla tam musí být!

       jen abych nezapomněl:
      zájem -> signál -> kontakt.
     když není zájem, není signál.
    a není-li signál, není kontakt.
   vychovaný člověk
  nekontaktuje druhého,
 chybí-li signál
[a tedy zájem].

copak láska, ta vidí dobře.
to lidé jsou slepí…

lidé země jsou tvory dvojích životů:
toho, o němž cítí, že by jej měli žít,
a toho, který běžně provozují.
a to má dalekosáhlé důsledky,
protože v nevyhnutelně nastalém
chaosu je všechno jenom jako,
a tím pádem úplně jinak.

ona tu není… ₍₂₀₁₆₎

samozřejmě, že lidé dosud nedospěli a nejsou
připraveni na zrušení měny a život bez ní.
že ne? vždyť říkají: nesmysl, nejde to.
jsou zajatci svého zvráceného
vzorce myšlení.

mezi lidmi,
  pro něž je všechno jenom jako,
    jen tak trochu a obvykle jinak,
      je obtížné nalézt porozumění.

hudba umí být daleko hlubší
a působivější, než jsem
– pomocí fyzických propriet
a lidí, co byli k dispozici –
ji dokázal dostat do světa.

člověk jen velmi těžko snáší popularitu.
 no prostě pro takový egoizmus nebyl stvořen
 [a o tom ostatně život nemá být].

měna brzdí rozvoj!

dokonalost není totéž, co chybovost,
víra není přesvědčení
a přesvědčení není vědomí,
sen není jako iluze,
právo nenahradí spravedlnost,
inteligence nijak nesouvisí s moudrostí,
ne není snad, snad není ano,
a ano jistě neznamená ne
[ani pro ženy…]

lidé už mají tak otupělé vnímání,
že zaregistrují pouze ty nejzřetelnější
a nejnaivnější podoby egoizmu.
...
nejsou už také schopni vnímat krásu stvoření v jeho jednoduchosti.
tak vymýšlejí všelijaké kudrliny
a přídavky a ozdůbky, a převracejí smysly v domnění, že to vylepšují.
a to tu původní čistotu akorát hyzdí.

naučili se dívat
globálně, ale důležité
detaily jim unikají.

že by lidé obecně stranili dobru, přáli si spravedlnost, upřednostňovali kvalitu
a toužili po pravdě, je zjevný blábol. to by svět jistě vypadal jinak!

bezpočtukrát už se ukázalo, že ženě nejde
ani tak o to, co a jak děláš a co říkáš, ale kdo jsi.
[nebo spíš co ona si myslí o tom, kdo jsi.]
a když nejsi tím, kým bys podle ní měl být,
můžeš si říkat a dělat co chceš – není to nic platné. naopak ten, koho si [pro svoji představu] vybrala,
nemusí říkat a dělat prakticky vůbec nic.

spolehlivě poznáte totálně
nezodpovědné jedince,
mimo jiné i podle věty
„prostě se to stalo...“

smutné je, že to nejlepší,
 co jsem mezi lidmi
  a s nimi mohl prožít,
   vzniklo – a také
    se událo – uvnitř mě.

člověče, přece se nemůžeš zamilovat   
do někoho,  
kdo je zadaný, 
nebo tě nechce!

způsob a kvalita
  používání jazyka
    je zrcadlem mentální úrovně
      a duchovní hloubky člověka.

jestli se ti někdo zdá
příliš náročný a vybíravý,
rozhlédni se, zda-li spíš ty sám
se nebrodíš po kolena
ve splaškách
nevkusu.

kapitalizmus neni ničím jiným,
než hromaděním majetku
na úkor ostatních.

ano, žiju vítězný život. přesněji – jsem na vítězné straně.
není to ovšem slučitelné s životním postojem mnohých. 
hmm...  

vybírat partnera můžete
samozřejmě pouze z osob,
které jsou nezadané,
mají o vás skutečný zájem
a dají vám to nějak najevo.

         „brát něco doslova“
        je prázdná fráze lidí,
       kteří tím na sebe vyzrazují,
      že významu a smyslu slov
     a vět většinou vůbec
    nerozumějí.
   protože cosi jako
  „nebrat něco doslova“
 vlastně de facto
neexistuje.

člověče, že zavřeš oči, abys neviděl, nebo že se otočíš zády, a dokonce vykřikuješ „mě se to netýká“, vůbec neznamená, že se tě to netýká.

            vytváření sociálních bublin,
           různých spolků, klubů, sekt,
          církví, politických uskupení
         a dalších exkluzivních skupin,
        vytlačuje na okraj společnosti
       svobodomyslné a jednostranně
      nezaměřené bytosti,
     které pro své sebevědomí
    nepotřebují strukturu
   organizovaného společenství.
  v očích mnoha to pak z nich
 – bez jejich zapříčinění –
činí zpochybňovanou menšinu.

vždyť k čemu by byla touha,
kdyby ji nebylo možné naplnit,
a co se spravedlností,
kdybychom jí nemohli dosáhnout,
a k čemu by konečně byla pravda,
kdyby ji nikdo nedokázal rozpoznat ?!

slepému nemůžeš vysvětlit
nic z toho, co nevidí.

lidé si obvykle nevybírají partnera
 podle kvality [jeho osobnosti],
  ale podle jejich vlastní představy
   [o něm]. ta je však založena
    na pocitech a dojmech o hodnotách,
     nikoli na reálných vlastnostech
      možného partnera.

iluze jsou rakovinou,
kterou si lidé vědomě
způsobují sami.

   poslední dobou mám pocit,
  jako bych všechny lidi
 [nebo jejich typy]
na zemi už někdy potkal.

muž by neměl připustit,
aby jeho partnerkou
byla žena nižší úrovně,
než jaké je on sám
[to přirozeně platí
i naopak].

není to tak,
že bych nějak zvlášť
měl rád ticho,
spíš mě asi ruší
hluk současnosti.

tento svět
si už opravdu
musí jen lhát,
aby se vůbec
udržel aspoň
při nějakém
životě.

        kdyby byl bůh
       přesvědčen,
      že pomalování
     lidskému tělu
    prospívá
   a je estetické,
  jistě by člověka
 stvořil už
potetovaného.

domov nemá adresu a neváže se na konkrétní místo.
 domov nepotřebuje vlast ani žádný pozemek.
  domov není ulice, číslo a byt.
   domov je u tebe.

čím více ozdob, tím méně krásy,
čím silnější hlas, tím slabší argumenty,
čím plnější ústa slovem „láska“, tím prázdnější a pustší srdce,
čím nadutější namlouvání, tím ubožejší povaha.

     proč nespravedlivý nerozpozná spravedlnost spravedlivých?
    protože je nespravedlivý.
   proč pošetilec neuznává moudrost moudrých?
  protože je pošetilý.
 a proč nepřijímá lásku milujících?
protože v něm láska není.

Zdrojem mé radosti
jsou především
záležitosti
nepomíjitelné
a jejich sdílení.

  hladovému nepomůže psychoterapie, meditace, ani jóga.
 ani doporučení, aby nebyl tak náročný a se svým stavem se smířil. potřebuje prostě jíst.

nesnáším prostituci a puritánstí!

duch by mohl tělo i zabít,
ale tělo nemůže ducha ani urazit.

pravým obrazem pekla je zoufalství, bezmoc a beznaděj.

na víru se musí spoléhat ti,
kteří nejsou naplněni
duchem božím.

ve skutečnosti nikdy
s nikým nemůžete prohrát!
jediný, kdo vás doopravdy
může porazit, jste pouze
vy sám, vy sama.

tedy určitě nejsem věřící.
avšak rozhodně
pozorující,
uvažující
a myslící.

někdy
i zásluhou
protivětru
můžeš nabrat
správný
směr.

ty nejvýznamnější věci v životě
jsou očima nejméně viditelné.

největší deformací
lidského myšlení je,
že toto pokřivení považuje
a prohlašuje za lidskou přirozenost.

kalhoty s dírami jsou
a vždy zůstanou
jenom kalhotami,
které jsou děravé.

považovat bibli za „inspirované
slovo boží“ je logický nesmysl.
ti, kteří bibli takto vnímají,
si sami nastražili past
a sotva porozumí tomu,
co má Bůh na mysli a co
svým slovem vyjadřuje.
on inspiraci nepotřebuje
a jeho slovo nemůže být
(jím samým) insporováno.
jedná se tedy o slovo
člověka (lidí) inspirované
v nějaké míře Bohem.

egoističtí lidé mají sklon
vidět se jako pupek světa.
proto nikdy neprohlédnou.

některá slova jsou působivější,
když je nevyslovíš.

        klíčem pochopení
      souvislostí
    je míra věcí,
  odstup
a nadhled.

chytrostí se nikdy
nelze dobrat
moudrosti.

pastí, kterou tělesně (materiálně)
uvažující lidé nastražili sami sobě,
je povrchnost a nálepkování.
jádra věcí se tak nikdy nedoberou.

náboženští lidé se opájejí zcestnou
 představou jakéhosi metafyzického Boha,
  který aktuálně a naustále koná, v nebi
   cosi organizuje a naplňuje nějaká
    proroctví, věřícími se bez přestání zabývá
      a neustále je sleduje, aby je napomínal
     a chránil, aby je poučoval, káral
    a aby jim pomáhal řešit jejich problémy.
   tak to je úplně vedle. přece hotovo
 (dokonáno jest) bylo už před
cca dvěma tisíci lety.

lidé jsou nadmíru jiní.

neustále se někam posouvat potřebují ti,
kteří nejsou na správném místě.

každý pokus převádět věci Ducha
do materiální podoby je marný.

    neobludnější satanův majstrštyk:
  lidem nepopírajícím stvořitele namluvil,
že jej mají hledat mimo sebe !

je Duch svatý věřící...? (!)

všechny nejdůležitější věci mého života se staly ve mně.

odpovědi na všechny
položené otázky 
tu byly dřív,  
než ty otázky.   

v lidské společnosti nic jako alfa samec neexistuje. jsou to samolibá, arogantní, poněkud nesebevědomá, přesto nadutá, a v každém případě hlučnější macha, neustále před sebou tlačící svého pindíka, kam by ho jenom zasunula,
snad pro ověření toho, že jim aspoň něco ještě funguje.
za alfa samce je pak považují ty lidské samice, jež z nějakých nepochopitelných důvodů tato politováníhodná kombinace vlastností eroticky přitahuje, čímž mimochodem i ony o sobě vydávají srozumitelné svědectví.

člověče, jak bys vůbec mohl rozsuzovat,   
co je pravděpodobné, když neznáš pravdu,  
a nemůžeš tedy vědět, co je této pravdě 
podobné…?

peklo = bolest, zoufalství a beznaděj.
        a totální odloučení
                od ducha stvořitele.

malé, avšak seriózně míněné upozornění
pro ty, kteří vážně hledají:
||  to, o čem psali izraelští proroci,
||  co opakovaně vykládal ježíš (ten z nazareta)
||  a o čem svědčí duch stvořitelův (církve říkají
||  „svatý“) už cca dva tisíce let, není jenom
||  jako – žádný fejk, ale každodenní realita.

  realitu Stvořitele nejvíc zpochybňují ti,
 kteří prohlašují, že věří v Boha
a/nebo v Ježíše Krista.

<-—