Jan Zubryckyj

náleží k těm bohémům, jež by se nejraději viděli mezi horními deseti tisíci, a neutuchající marnou snahou o dosa- žení této mety si totálně rozlámou řád svého života. Protože na to prostě nemají, ale nechtějí si to připustit. Často oscilují okolo šoubyznysu, pokud nejsou přímo jeho součástí. V jiném vesmíru je pak Zubryckyj poetou, básníkem splétajícím v každém případě neotřelé rýmy s nádechem smutku a drobet i sarkazmu. Proto je nutné polohy těchto lidí vnímat odděleně, jinak jim lze jenom sotva porozumět. A rozumět jim je ve vlastnám zájmu užitečné, neboť s nimi se v praktickém životě skoro nedá vyjít, neřkuli domluvit. Téměř nikdy nic není tak, jak řeknou.

Jan Zubryckyj S Honzou jsme na vojně vyhráli Celoarmádní festival uměleckých talentů (jako kytarové duo). Od té doby jsem se s jeho písňovou tvorbou setkával víc, než jsem kdy plánoval. Konzultace o textech, o správném vedení harmonie, o kytarových rifech, a později mnoho a mnoho notových partitur pro doprovodné kapely a k uspokojení Ochranného svazu autorského.

Vydal tři alba CD, toto jsou ukázky, kde moje stopa byla i slyšet.

1  Obrázky z výstavy(smyčcové kvarteto, aranžmá)
2  Když andělé neberou(piáno)
3  Halasovi(smyčcové kvarteto, aranžmá)
4  Válka ještě neskončila(piáno)
5  Žalm 23(akordeon)
6  Kvarteto pro Halase(smyčcové kvarteto, aranžmá)

(1, 2, 4 a 5: Když andělé neberou, Indies Records 2002 | 3 a 6: Podobojí, Indies Records 2008)